close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Listopad 2008

U nebeské brány ( další známka zoufalství )

14. listopadu 2008 v 20:51 | Edna |  *Jak Edna básní:-D***
Já poslouchám to mořské vlnobití,
pozoruji mořské kvítí.
V dálce se horyzont tyčí,
spadne asteroid do moře a jen to syčí.
Zvedá se obrovská vlna,
záchvěv půdy se line odedna.
Vlna která spláchne kamínky,
zůstanou jen vzpomínky.
Vzpomínka která utkví v paměti
a jsem si jistá že navěky.
Z lásky, vášně, něhy,
to vše jsou jen bývalé vztahy.
Ten krásný ostrov na němž jsem byla,
z něho pouhá troska zbyla.
Teď ubírám se k nebeské bráně,
ach ty nekonečné pláně.
Pláně co zdobí nebe,
to jednou jako mě, čeká tebe.
Všichni se jednou sejdem tam kde všechno končí,
zbohem a tobě se hrnou slzy do očí

Polibek za život FOR ANGELA THE LAMIČKA

14. listopadu 2008 v 20:50 | Edna |  *Jak Edna básní:-D***
Stojím na prahu dveří,
venku už se šeří.
Obejmu tě a políbím tě
a na okap dopadá první kapka deště.
Náhle ucítím tu prudkou bolest v zádech,
bolestí vykřiknu a čeká mne poslední nádech.
Cítím že něco není v pořádku,
ach můj milý proč, je to atam v zádech mám obřadní dýku.
Padám na kolena a na zem stéká první kapka krve,
hledím naposledy na tebe, teď není to jak prve.
Podíváš se do mých krvavých očí a řekneš MILUJI TĚ,
umírám pomalu a tak z posledních sil: zabij mě.
Ty však otočíš se, odejdeš a zavřeš dveře,
já trpím, venku však šustí keře.
Ležím ve vlastní krvi,
nic se neděje, jen bolest od té jizvy.
Už to vidím, ozařuje mne jasné světlo,
žádná bolest ani pocity, nad mé tělo mě to zvedlo.
Teď se ve vzduchu vznáším, kolem mého těla skupinu lidí zahlédnu.
Mají černá roucha, do tváře nevidím....WILLIAME...
Teď přijde záblesk a............

Navěky a už nikdy spolu (další záchvěv zoufalství)

14. listopadu 2008 v 20:49 | Edna |  *Jak Edna básní:-D***
Sedím na písčitém břehu,
na vlny koukám z lehu.
Mořská voda ze mě oplachuje všechnu špínu,
dozvěděla jsem se špatnou novinu.
Novinu co navždy změnila mi život,
probrala mě z dlouhých dřímot.
Ty letěl si letadlem za mnou a ono spadlo,
já chci vrátit čas, však nejde zabránit tomu co se stalo.
Nyní se topím v pláči,
v motlitbách skáču do vody, že to zkončí.
Pomalu klesám na dno, dochází mi dech,
za chvíli se setkáme, přichází poslední nádech.
Zavírají se mi oči a já odcházím,
co nenašla jsem , nacházím.
Jsem tu, jsem v nebi,
teď budem spolu navždy v nebi.
Ptám se na tebe kde můžu,
co s tím co zmůžu.
Dozvěděla jsem se jen že tys neopustil zem,
Udělala jsem chybu kterou nevrátím zpátky,
čekají mne nové začátky.

Dej mi šanci

14. listopadu 2008 v 20:48 | Edna |  *Jak Edna básní:-D***
Vidím tvé vlasy v závanu větru,
skočíme spolu do vody v tom úmorném vedru.
Nad hlavou nám ptáci létaj,
zpěváci z orchestru nám zpívaj.
Na konec světa bych s tebou jela,
co chtěla jsem slyšet, jsem slyšela.
Ty šeptáš mi miluji tě
a já ti říkám, ano chci tě.
Vidím v tobě svůj vzor,
lézt s tebou do vrcholků hor.
Miluji tě o tom není pochyb,
musela jsem se poučit ze svých chyb.
Co udělala jsem kžyž jsem tě neznala,
napravit to, abych tě nalezla.
Snad jsem se v tobě nezpletla,
srdce jsem ti zlomila.
Bohužel je to tak, co zničila jsem zkusím znovu,
dozvím se to v období novu.
Ty nemilovals mě, měls mě rád,
začala jsem se o nás bát.
Je čas novu
a tak zkouším to znovu.

Zbloudilá duše

14. listopadu 2008 v 20:47 | Edna |  *Jak Edna básní:-D***
Má poslední hodina udeřila,
já totiž zhřešila.
Milovala jsem tebe,
to dostalo mě do nebe.
Jsem v koncích,
uháněli jsme na koních.
Držím v ruce žiletku
a přejíždím přes ruku.
Krev tady, krev tam, krev všude,
moře krve tu zbude.
Má duše odletí
a už se nevrátí.
Otce jsem neměla,
lásku jsem ztratila.
To vše už je stejně jedno,
klesla jsem až na dno.
Co nikoho nezajímalo,
mě zabíjelo.
Zůstanou jen vzpomínky,
žádné sladké polibky.
Už je konec toho strašného,
života chmurného.

Debilita v rodině (fotr magor)

14. listopadu 2008 v 20:46 | Edna |  *Jak Edna básní:-D***
Na kraji ulice,
se tyčila zvonice.
Co oznamovala můj konec,
na měsíci je kouřový prstenec.
Ten co značí špatné zprávy,
však nejsou nikomu známy.
Zabila jsem se kvůli tobě,
té nechutné zlobě.
Vypadáš jak vrah,
táhne se tu nepříjemný pach.
Mraky černé nad Prahou,
smutné chvíle nastanou.
Oči tvé upřené na mě,
uhla jsem pohledem chvatně.
Vypadáš hrozně,
tváříš se šťastně.
Máš pocit jistoty,
kolem sebe samé novoty.
Už se neuvidíme,
vzpomínky pohřbíme.

Jsem jako hvězda

14. listopadu 2008 v 20:46 | Edna |  *Jak Edna básní:-D***
Milovala bych tě, měla tě ráda,
nechci tě jen jako kamaráda.
Zdál se mi o tobě sen,
v něm mi dva jen.
V překrásné zahradě,
procházeli se na hradě.
V tvém náručí,
se člověk hodně naučí.
S tebou se bát nemusím,
všemu co řekneš rozumím.
Ubírám se vinou,
že byl si s jinou.
Byla to moje chyba,
nebo jen hrozba.
věnovala jsem ti své srdce,
a ty jsi pouhý zrádce.
Jsem naivní,
hvězda padající.
Teď prosím dej mi šanci,
jsme jonom Pražáci.
Ale ty jsi můj sen,
s tebou chci být jen.