close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Blikající světlo oznamovalo smrt

18. listopadu 2008 v 11:48 | Edna |  ***hororové příběhy***
Naše rodina byla silně věřící, jediný, kdo se trošku vymykal, byl můj staříček a já. Jeho oblíbený doutník a láska k přírodní medicíně nebyla v té době rozšířená, a proto měl pověst podivína.
Chodili jsme spolu do lesa a sbírali všemožné bylinky, povídali jsme si o záhadách, tajemstvích a také o životě a smrti.
Jednou večer jsme seděli nad herbářem a staříček mi pošeptal: "Až jednou odejdu, přijdu se s tebou rozloučit a tak ti dám vědět, že tam nahoře existuje něco víc než jen hvězdy a nebe." Moc dobře věděl proč mi tato slova sdělil, těžká nemoc jej nakonec přemohla a bez rozloučení odešel.
Nepřekvapilo mě to, protože sen, který jsem o staříčkovi měla, byl naším rozloučením a já jsem tušila, že se na Zemi už neuvidíme.
Ve snu jsem viděla staříčka mnohem mladšího. S úsměvem na mne volal: "Už musím odejít, neplač, až přijde tvůj čas, milá holčičko, tak se opět shledáme."
Běžela jsem za maminkou a vyprávěla jí, co se mi zdálo. Ta však stejně jako zbytek rodiny nevěřila, že by staříček odešel tak náhle. Den předtím se jeho stav nenadále zlepšil a rodina byla přesvědčená, že se uzdraví.
Bylo mi moc smutno a všechno jsem mu vyprávěla, všechny pocity, slzy a beznaděj odcházely tam nahoru. Smutek, který jsem měla v srdci, byl obrovský.
Rozsvítila jsem si starou lampu a přemýšlela, jestli sen, který jsem o staříčkovi měla, bylo to slíbené rozloučení. Tekly mi slzy jako hrachy a lampa najednou zhasla. Když jsem ji chtěla znovu rozsvítit, ruka mi najednou ztuhla ve vzduchu a lampa zablikala sama. To všechno se opakovalo celé tři minuty a já věděla, že tohle je to pravé rozloučení.
Rodině jsem neřekla nic, stejně mi nikdo nevěřil. Bylo to jen mé a staříčkovo tajemství, které se otevřelo zcela náhodou, mnoho let po jeho odchodu.
Rodinná oslava nás svedla po delší době dohromady, prohlížely se staré fotky a vzpomínalo se na zemřelé. Teta mi začala vyprávět příběh o staříčkovi, který se s ní také přišel rozloučit, a lampička, kterou měla v ložnici, začala blikat. Vyděsila se tak, že z pokoje utekla, a když blikání nepřestávalo ani po týdnu, nechala celý pokoj vysvětit panem farářem.
Nikdy se neodvážila o této příhodě mluvit, až když jsem jí vyprávěla svůj příběh, vybavila se jí ta stará vzpomínka.
Časem se na určité věci rodina začala dívat jinýma očima a věří, že je něco mezi nebem a zemí, i když to církev tvrdě popírala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.