Já poslouchám to mořské vlnobití,
pozoruji mořské kvítí.
V dálce se horyzont tyčí,
spadne asteroid do moře a jen to syčí.
Zvedá se obrovská vlna,
záchvěv půdy se line odedna.
Vlna která spláchne kamínky,
zůstanou jen vzpomínky.
Vzpomínka která utkví v paměti
a jsem si jistá že navěky.
Z lásky, vášně, něhy,
to vše jsou jen bývalé vztahy.
Ten krásný ostrov na němž jsem byla,
z něho pouhá troska zbyla.
Teď ubírám se k nebeské bráně,
ach ty nekonečné pláně.
Pláně co zdobí nebe,
to jednou jako mě, čeká tebe.
Všichni se jednou sejdem tam kde všechno končí,
zbohem a tobě se hrnou slzy do očí